Přečtěte si rozhovor s majitelem Ambulance plastické, estetické a rekonstrukční medicíny v Chrudimi MUDr. Robertem Remešem.
Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
Vážený pane doktore, jaká byla vaše cesta k oboru plastické chirurgie?
"Určitě to nebyla moje představa, když jsem šel studovat medicínu. Cílem byl obvodní lékař. Během studií jsem přičichl k chirurgii a bylo rozhodnuto – chirurgický obor. Konkrétní směr určovalo volné místo v oboru a možnost dalšího vzdělání. Takže nejdříve gynekologie, potom chirurgie. V okamžiku, kdy jsem viděl, že další vzdělání je možné jen v nástavbové specializaci, objevilo se místo na plastické chirurgii. Chvíli jsem sháněl podrobnější informace, co všechno práce v oboru obnáší, a opět bylo rozhodnuto. Jedno anglické přísloví říká, že chirurg má mít dobré ruce, hlavu a srdce. Plastik k tomu potřebuje ještě trochu uměleckého cítění, představivost, cit pro nevyřčené, a spoustu dalších drobností, které ho teprve z chirurgie posunou do „plastiky“. Ale to je na dlouhé povídání. V tomto oboru totiž někdy není nejdůležitější operování."
Působil jste na řadě renomovaných pracovišť – ve Fakultní nemocnici Brno, na Královských Vinohradech a dalších. Která z těchto profesních misí Vám dala nejvíc?
"Na těchto pracovištích jsem byl na dlouhodobých stážích v rámci vzdělávání před specializační atestací. Takže jsem nebyl v roli zaměstnance. Což byla v některých směrech výhoda, ve druhých nevýhoda. Každý učitel potřebuje žáka, který je ochoten se učit, a žák potřebuje učitele ochotného vzdělávat. To nemusí vždy korespondovat. Měl jsem štěstí na ochotné učitele na všech pracovištích, kde jsem se vzdělával."
Absolvoval jste také dvě zahraniční stáže, první ve Vídni, druhou v Římě. Jak byste srovnal úroveň domácí a zahraniční estetické medicíny? Máme zde ještě hodně co dohánět? Anebo jsme naopak v něčem lepší?
"Vždy se jednalo o úzce specializované vzdělávací akce vedené špičkami v oboru. Srovnatelné kurzy vedené zde jsou nejméně na stejné úrovni."
Nakonec jste zakotvil v Chrudimi, Vaše Ambulance plastické, estetické a rekonstrukční medicíny Plasticare působící v Chrudimi. Co Vás k tomu vedlo? Neměl byste více klientů ve větších městech, v Praze či Brně?
"To máte pravdu. Estetické chirurgii se daří ve větších městech a taková zařízení tam mají větší prestiž. Jak pro pacienty, tak pro zaměstnance. Nicméně rozhodnutí pro Chrudim mi zpětně přijde jako dobrá volba. Mohu tak pacientům nabídnout více osobního přístupu. Díky spolupráci s poliklinikou CHS Galen v Ústí nad Orlicí jsem schopný zajistit komplexní služby v rámci předoperační i pooperační péče. A to může nabídnout jen málo estetických center i ve větších městech."
Dnes se Vaší firmě daří, ale jaké byly začátky? Nezapochyboval jste ani na chvíli, že jste se vydal správnou cestou?
"Pochyboval a pochybuji vždy, když bojuji s administrativou, nebo uměle vytvořenými překážkami. A ty se objevují stále. Péče o pacientky mi ale obvykle dělá radost a vyváží zmíněné starosti."
Do oborů plastické a estetické medicíny spadá celá řada chirurgických zákroků. Se kterými se setkáváte nejčastěji?
"Z plastické chirurgie se jedná hlavně o kožní nádory. Z estetické operativy jde nejčastěji o zákroky v obličeji, zvětšení prsů a liposukci."
Existují zákroky, na které se vyloženě specializujete? U nichž máte pověst špičkového odborníka?
"Jakou mám pověst nevím. Specializuji se na zvětšení prsů a liposukci."
Plastická chirurgie – to je pro mnohé především plastika prsou. Je o tyto zákroky, ať už se jedná o zmenšení, modelaci či zvětšení prsou, stále zájem?
"Ano, v mé ordinaci ano."
A úplně na závěr jedna osobnější otázka. Setkal jste se ve své kariéře s případem, který se Vás nějak hluboce, lidsky dotkl? Kdy Vaše práce někomu opravdu hodně pomohla, změnila či zachránila mu život?
"Lékař, potažmo chirurg, zasahuje do života lidí vždy. Někdy je pro pacienta důležitá drobnost, někdy považuje za maličkost výkon rozsáhlý a složitý. Snad to tak má být. Lékař by neměl prožívat osudy pacientů, ale občas se tomu neubrání. Každý zná případy, které ho zasáhly. Samozřejmě i já mám pacienty, jejichž osudy se mě dotkly a nosím je v sobě nebo jim zákrok významně změnil život. Ale to jsou příběhy, o kterých já mluvit nesmím."